ADHD (zkratka anglického attention deficit hyperactivity disorder) – hyperkinetická porucha (HKP), porucha pozornosti s hyperaktivitou, patří mezi vrozené neurovývojové poruchy. Velmi úzce souvisí s méně často zmiňovanou ADD (Attention Deficit Disorder) – poruchou pozornosti, jde o stejný syndrom, ale bez prezentace jinak nejviditelnějšího hyperaktivního přiznaku. Oba pojmy se běžně používají jako synonyma.[1] Porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů symptomy přetrvávají do dospělosti. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, nadále přetrvává impulzivita a porucha pozornosti.[2]
Pro hyperkinetickou poruchu se v ČR dříve používaly označení LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii. Aktuálně používané pojmenování ADHD vychází z popisu projevů této poruchy.[3] Porucha pozornosti neznamená neschopnost soustředění, ale narušenou schopnost svou pozornost ovládat. Jedinci s ADHD mohou být schopni koncentrace až nadlidským způsobem (tzv. hyperfokusace), pokud je téma dostatečně intenzivně zajímá, často je prakticky nemožné je od něho odtrhnout.[4] Porucha pozornosti také nijak nesouvisí s inteligencí jedince, ačkoli v důsledku projevů syndromu bývají lidé s ADHD okolím považováni za méně inteligentní než ve skutečnosti jsou.[1]
ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emocionální poruchy.[5] Existuje vícero léčebných postupů, některé s efektivní účinností vyšší, než léčby v kterékoliv jiné oblasti medicíny.[6] Mezi odborníky se však vede debata, nakolik je ADHD v současnosti poddiagnostikováno nebo naopak naddiagnostikováno v souvislosti s předepisováním léků na ADHD[7].
© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search